Komplexné informácie o materiáloch, technológiách a ich vplyve: Od kovaní MACO po spracovanie kože a kvalitu ovzdušia

V súčasnom svete sa neustále stretávame s potrebou odolných materiálov a efektívnych technológií, ktoré ovplyvňujú náš každodenný život. Od inovatívnych povrchových úprav, ktoré predlžujú životnosť predmetov, cez výzvy spojené s ochranou životného prostredia, až po historické metódy spracovania prírodných surovín - všetky tieto oblasti si vyžadujú hlboké pochopenie a neustály vývoj.

Inovatívne povrchové úpravy kovaní MACO: Ochrana a životnosť

Kovanie sa používa v oknách a dverách po celom svete, odoláva najrôznejším vplyvom prostredia, ako aj klimatickým podmienkam. Odolná povrchová úprava zaisťuje dlhodobé zachovanie estetiky a funkcie. V rámci vlastnej technológii výroby povrchovej úpravy ponúka MACO v súčasnej dobe najširší sortiment v tomto odvetví. Široké spektrum prémiových povrchových úprav tvoria, prášková povrchová úprava, eloxovanie, mokré lakovanie, vákuové naparovanie a opláštenie plastovým materiálom.

Revolučný Evo efekt: Samoopravné povrchy

Naša štandardná povrchová úprava Silverlook-Evo a prémiová Tricoat-Evo sú založené na „Evo efekte“, ktorý je v tomto odvetví jedinečný, sú novou generáciou povrchovej technológie. Povrch, ktorý sa lieči sám? To je MACO Evo efekt. Ak je povrchová úprava poškodená už počas montáže (napr. skrutkovačom), látky obsiahnuté v nanokapsuliach začnú pôsobiť a vypĺňať škrabance ešte pred tým, ako sa môže vytvoriť hrdza. K tomu všetkému povrch namáhaný mechanickým trením aj lubrikujú.

Tricoat-Evo a Silverlook-Evo: Vrchol ochrany

Extrémne odolná aj napriek svojmu elegantnému vzhľadu: Tricoat-Evo. Štyri vrstvy, vrátane duplexnej vrstvy s 500 až 600 HV podľa Vickersa, poskytujú skvelú ochranu v miestach trenia. Viacvrstvový systém tiež zabraňuje vzniknutiu hrdze. To chráni najmä kovania v náročných oblastiach, napr. v blízkosti pobrežia, znečistených oblastiach alebo v kyslom dreve. Jednoduché použitie: Vďaka nízkej hrúbke vrstvy a novému samomazaniu je povrch kovania oveľa hladší ako predtým. Silverlook-Evo vychádza z našich dlhoročných skúseností s vlastným galvanickým zinkovaním, teraz v spojení s tribologickými procesmi. Oceľové alebo zamak diely kovania sú pro tom pozinkované, pasivované a utesnené vrstvou nanokapsúl. Šikovná kombinácia rôznych vrstiev zvyšuje nielen životnosť a odolnosť proti korózii. Koncový zákazník profituje predovšetkým z bezproblémovej prevádzky. Výhody pre výrobcov: Vďaka nezmenenému vzhľadu v porovnaní s predchádzajúcou povrchovou úpravou so strieborným vzhľadom je prechod mimoriadne jednoduchý.

Povrchová úprava PREMIUM-PLUS poskytuje maximálnu ochranu proti korózii aj pre okenicové kovania RUSTICO. Povrchová úprava s jemnou štruktúrou v sebe kombinuje všetky mechanické vlastnosti. Odoláva korózii a poškriabaniu, odpudzuje vodu a nečistoty. Povrchová úprava odolá aj dlhoročnému pôsobeniu slnečného žiarenia. Pri korózii dochádza k zničeniu kovových materiálov v dôsledku agresívneho pôsobenia chemických alebo elektrochemických reakcií. To znamená, že bez ochrany proti korózii by kovanie začalo hrdzavieť. Pri výrobe kovaní používame oceľ, zinkovú zliatinu (ZAMAK), hliník a plasty. Záverečné zušľachtenie povrchu definuje vzhľad dielov kovania, konkrétne farbu a povrchovú štruktúru.

Vykurovanie a ochrana ovzdušia: Vplyv domácich kúrenísk na životné prostredie

Vžitá predstava, že najväčší podiel na kontaminácii ovzdušia majú priemyselné podniky a doprava, podľa Českého plynárenského svazu je ale najvýznamnejším zdrojom škodlivín domácnosti. Presnejšie povedané ich lokálne topeniště na pevná paliva. Novela zákona o ovzduší, ktorá je účinná od začiatku roku 2017, ponúkla obciam nové nástroje, ako postihnúť nezodpovedné chovanie ľudí topiace v domácich kotolniach. Obce dnes môžu kontrolovať doklady preukazujúce kvalitu palív, rovnako ako technický stav a prevádzku kotlov na pevné palivá priamo v domácnostiach.

Kontrola a regulácia kvality spaľovania

K posuzování míry znečišťování slouží tzv. Ringelmannova stupnice, podle které se posuzuje tmavost kouře vypouštěného z komína. Je-li tmavší než druhý stupeň, je překračována povolená míra znečišťování a dochází k porušování povinností stanovených zákonem o ochraně ovzduší. „Zásadní pochybení lze odhalit pouhým okem, prozradí je kouř. A právě kouř z nekvalitního paliva může fatálně ohrožovat zdraví lidí, zejména pak děti.“

Proces riešenia sťažností a inšpekcií

Konečně, aby se zabránilo zneužívání stížností na nevhodné palivo k eskalaci dávných sousedských sporů, je stanoven standardizovaný proces jejich vypořádání. Nejprve je majiteli inkriminovaného topeniště zasláno písemné upozornění. Nedojde-li k nápravě, zpravidla si úředníci vyžádají revizní zprávy od kotle i komína. Podle zákona o ovzduší by si měl každý provozovatel kotle na pevná paliva nechat každé dva roky zkontrolovat jeho technický stav. Chybějící revizní zprávy mohou být pokutovány až do výše 20 tisíc korun. Nejsou-li přesto k dispozici, je majitel vyzván, aby si nechal provést příslušné kontroly a revizní zprávy vyhotovit. Pokud problém přetrvává i nadále a je zřejmé, že dochází k opakovanému porušování zákona, mohou úředníci přikročit k fyzické kontrole topeniště přímo v objektu. Kontrola může být ohlášená i neohlásená. Podléhá jí kotel, jeho příslušenství i palivo, úředník je rovněž oprávněn odebrat vzorky popela k rozboru v laboratoři.

Komplexné spracovanie koží a kožušín: Od praveku po modernu

Kožešina patrí medzi najstaršie suroviny, ktoré sa naučil pravěký člověk využívat. Po tisíce let se činění kůží a kožešin zdokonalovalo, vzniklo nepřeberné množství pracovních postupů. Až do přelomu 18. a 19. století se kůže činily starým způsobem, jen s použitím přírodních látek. U velkých kůží tak trvalo vyčinění až několik let. Změnu přinesl rozvoj chemického průmyslu. Začalo se zavádět takzvané „chemické činění“, které celý proces podstatně zkrátilo. Do té doby výhradně ruční práci začínaly nahrazovat stroje poháněné parou, žentoury, nebo na vodní pohon. U nás docházelo k této změně velmi pomalu, starý způsob činění se na některých místech udržel až do 20. století. Moderní technologie zaváděly hlavně panské koželužny (v té době již většinou v rukou židovských podnikatelů).

Anatómia kože a jej význam pre spracovanie

• Pokožka - vrchní a zároveň nejtenčí část kůže. Skládá se z buněk, které se neustále množí, směrem k povrchu kůže se spošťují a odpadávají jako lupy.
• Škára - je hlavní částí kůže, vyčiněná useň (kůže bez chlupů) je tvořena jen škárou, což je spleť kolagenových vláken. Dělí se na dvě vrstvy - jemnější papilární (líc) a hrubší retikulární (rub). Čím silnější je papilární vrstva, tím má kůže výraznější kresbu a je prodyšnější. Pevnost usně, určuje hlavně retikulární vrstva. V místech, kde se dvě pevně provázané vrstvy škáry stýkají, se nacházejí mazové buňky, potní žlázy a krevní žilky.
• Podkožní vazivo - je nejspodnější vrstva kůže, která se připojuje na svalstvo.
• Chlupy - vyrůstají z chlupových váčků, mají kořen v papilární vrstvě škáry. Každý chlup má vlasní mazovou žlázu, potní žlázu a přímící sval.

Príprava surovej kože pred činením

• Loužení - účelem je uvolnění srsti, používala se moč, popel (obsahuje potaš), nebo vápno, chlupy se začaly uvolňovat podle druhu kůže po několika dnech až týdnech. Toto loužení, ale znehodnocuje srst (hlavně loužení močí), proto se u ovcí, kde se dále zpracovávalo i rouno používalo pocení (mírné zapaření). Je třeba přesně vystihnout dobu, nastartování hnilobného procesu, kdy se z kůže začne uvolňovat srst, ale ještě se nepoškodí řemen.
• Praní - odstraní z kůže zbytky nečistot a loužícího roztoku. Kůže se nejlépe propraly v potoce, přivázané ke kůlu, aby neuplavaly.
• Mazání - je nutné u všech usní a kožešin, mimo těch, které byly činěny tukem, není vždy nutné u činění kvašením. Kůže se mažou za vlhka, kdy jsou kolagenová vlákna oddělena, usušením se vlákna slepí a tuk mezi ně nepronikne. Mazalo se z rubu, kůže se skládaly masovou stranou k sobě, aby tuk dobře vstřebal. K mazání se používal lůj, rybí tuk, různé rostlinné oleje (lněný, konopný apod.), často to byly směsi různých přísad, jejichž složení bylo tajné, dědilo se z generace na generaci. Podle mazání bylo možné rozeznat, který koželuh kůži činil.
• Barvení - barvily se především jirchy, tedy kůže činěné kamencem, ty dokážou nejlépe přijímat přírodní barviva. Barvíři kůží, byli řemeslníci, kteří se ve středověku oddělili od jirchařů. Je možné, že se u některých druhů usní, nebo způsobů zpracování usní, barvilo dříve než mazalo.

Metódy činenia koží

Spracovanie kože prešlo stáročiami vývoja, pričom vznikli rôzne metódy činenia, ktoré dodali koži špecifické vlastnosti.

Trieslové činenie

Nejstarší dochované usně, staré až 5000 let pocházejí ze staroegyptských hrobů. Jsou činěny tříslem. Používaly se k tomu lusky babulu, druhu akácie, který dodnes roste v povodí Nilu. Jde o nejstarší známé tříselné činění. Římané tento způsob činění dále zdokonalovali. V Pompejích se dochovala celá koželužská dílna včetně nástrojů, které byly velmi podobné dnešním. Dá se předpokládat, že tyto metody byly v době římské alespoň částečně přeneseny i mezi Kelty a Germány, takže nejspíš i oni tento způsob znali. Kůže (pokud je usušená) se nejprve namočí do vody na tak dlouho, aby obsahovaly opět tolik vody, jako měla čerstvé. Potom se louží ve vápně, odchlupují a mízdří (zbavují podkožního vaziva, tuku a blan) postruhovacím nožem, přičemž se z kůže od líce vytlačí co nejvíce vápna. Po odchlupení je nutné kůže dokonale proprat vodou (nejlépe v potoce), aby se odstranily veškeré nečistoty a především zbytky vápna. Kůže se na jednu noc ponoří do vody s rozmočeným kuřecím trusem a opět dobře propláchne. K výrobě činící břečky se používala vrbová, dubová nebo smrková kůra. Ta se nejprve rozdrtila a poté rozvařila v měděném kotli. Na jednu hovězinu, bylo třeba 30 litrů vody a přibližně 40 litrů (10 kg) suché kůry. Do kádě se vlilo množství břečky, odměřené podle počtu kůží, káď musela být plná až po okraj. Kůže se třikrát denně v kádi obracely, po pěti dnech se vyjmuly a do kádě se opět nalila nová břečka. Tento postup se opakoval tak dlouho, až byla kůže řádně pročiněna. To se zkoušelo nožem, pokud byl řez uvnitř bílý, nálev se opakoval. Platilo, že čím více nálevy kůže prošla, tím byla kvalitnější, měkčí a odolnější. Po vyčinění se z kůží vytlačily zbytky činící břečky a kůže se pomalu v průvanu sušila. Ještě vlhká se vyhlazovala od líce kamenným nebo skleněným hladidlem a z masové strany mazala tukem. Kůže se skládaly po dvou, vždy masovou stranou k sobě, aby jimi tuk dobře prošel. Nejlepší tříslo je možné získat výluhem dubové kůry, dává kůže velmi kvalitní, jadrné, zbarvené do světle žlutohněda. Je možné použít i větve, žaludy a duběnky, dřevo ovšem obsahuje tříslo jen u stromů starých více než sto let.

Kůže se nejprve namočí, pak se odchlupují a mízdří (zbavují podkožního vaziva, tuku a blan). Když jsou dokonale čisté, dávají se do bobtnacích barev. Tyto barvy se připraví vyluhováním dubového třísla, které odpadá ze starších jam. Na toto tříslo se načerpá voda a nechá asi šest měsíců stát. Takový výluh obsahuje jen velmi málo třísla a převážně kyselinu octovou, vzniklou kvašením přítomných cukrů. Kůže v těchto barvách asi po dvou týdnech nabobtnají a jejich líc se načiní. Tuto barvu je možno použít i několikrát. Pokud by se kůže daly rovnou do silného třísla, mohly by se spálit, tato operace je tedy nutná. Takto upravené kůže se pak vkládají do jam a střídavě zasypávají rozemletým tříslem. Jáma se zalije vodou, zatíží a zasype. Po šesti měsících se kůže vyjmou a dají do dalšího vkladu. Vkladů se použije až šest, podle síly kůží. Celková doba činění trvá podle síly kůží až tři roky. Naříznutím se zkouší, jestli je již kůže zcela pročiněna, pokud je uvnitř bílá, v činění se pokračuje. Po vyčinění se kůže ometou od přebytečného třísla a zavěšené na tyčích se pomalu suší. Ještě vlhké se mažou rybím tukem, nebo lojem, až jsou měkké a vláčné.

Činenie múkou a kvasením

Je to v podstatě činění piklem, protože jde o činění slabými organickými kyselinami, které vznikají kvašením. Mouka zároveň kožky plní. Jedná se o velmi staré činění, známé u všech slovanských národů. Kožka činěná na kožešinu, musí mít trochu jiné vlastnosti než useň. Vyžaduje se především měkkost a tažnost řemene, aby jej při dalším zpracování bylo možné dobře tvarovat. Činění kožešnických kožek patřilo k práci kožešníků. Záznam z r. 1545. Při tomto činění se uvádějí konkrétně kůže ovčí, jarlinky, jehněčí a liščí. Není jasné, jestli se všechny kůže činily stejně dlouho, ale je pravděpodobné, že doba činění byla závislá na tloušťce řemene. Kůže se na 2 hodiny namočí do kádí, druhý den se máchají v řece. To se obvykle dělalo tak. Že se kůže svázaly, ponořily do tekoucí vody, zajistily se aby neuplavaly a takto se nechaly máchat. Opět se namočily do kádí a škrábaly od tuku, blan a nečistot. Dvakrát denně překládat z jedné kádě do druhé. To trvá více než týden. Pak celý den nechat okapat na bidlech překládat, po několika dnech na bidlech šatem mokrým smáčet (asi navlhčit hadrem), složit do koše, kamením přiložit na den. Pak vypracovávat na kose a na noc slanou vodou potírat a moukou posypávat a zase na kosu. Nakonec rákoskou vyklepat a díry zašít.

Činění perziánů v Rusku v Buchaře v polovině 20. Na 160 ks perzianu je zapotřebí 64 kg mouky a 16 kg soli. Kožky se vkládají do jam dobře rozprostřené, lícem navrch. Zpočátku má mít voda jen 4 až 6 stupňů, později 28 až 32. Zvýšením teploty se činění urychluje. Na 150 ks kožek je zapotřebí 200 litrů vody, 30 kg ovesné mouky a 9 kg soli. Mouka se den před činěním zamíchá do 50 litrů vody, 45 stupňů teplé. Činění na Slovensku první polovina 20. Toto činění se téměř neliší od způsobu popsaného v r. 1545. Kožešiny posypané na masové straně směsí ječného nebo pšeničného šrotu se složí nebo srolují do ruličky, naskládají do kádě a zalijí vodou. Kvašení trvá 10 až 16 dní, podle počasí. Kožky se musely překládat poprvé po 24 hodinách, pak dvakrát až třikrát denně. Pokaždé bylo kožku nutno složit jinak, aby se kvašení proběhlo rovnoměrně. Správně vykvašená kožka se poznala podle řemene, který byl hladký a po vytlačení kvasu na něm zůstávaly pod prsty bílé skvrny. Kožky se dále ve stínu sušily a ještě vlhké vypracovávaly na kose. Nebo se jen usušily a uskladnily, pak se hadrem navlhčily, nechaly do druhého dne rozležet a pak teprve vypracovávaly na kose.

Jirchárske činenie

Tento způsob znali už staří Egypťané, využívali přitom jezírek v Sinajské poušti, jejichž voda kamenec hlinitý obsahuje. Později bylo toto činění zdokonaleno Araby, kteří ho přes Pyrenejský poloostrov přenesli až k nám. Používá se k činění jemných usní (koziny, skopovice, teletiny) na bílo. Takto vyčiněné kůže přijímají velmi dobře přírodní barviva (k barvení kůží ve středověku se používaly především kůže jirchářsky činěné). Nevýhodou je, že nejsou prakticky vůbec odolné proti vodě. Bylo to hlavně tím, že se k nám kamenec dlouho dovážel z Itálie a Turecka. U nás se začal vyrábět až koncem 16. Od kdy se u nás začalo jirchařské činění používat, není jasné, jisté ale je, že ve 14. Vylepšeným způsobem činění jirchářského je takzvané glacé, kdy jsou ke kamenci a soli přidány ještě žloutky a mouka. Velmi dobře se u nás dařilo jirchařům na počátku 19.

Na 100 dílů kamence se používá 25 až 30 dílů kuchyňské soli. Námok trvá 3 až 4 dny a často se mění voda. 100 suchých kozlečin váží průměrně 20 kg. Pracuje se způsobem faconování. Na 100 kusů se počítá 60 litrů hašeného vápna a 1 až 1,5 kg červeného arseniku. Větší část se používá k přípravě luhů. Kůže jsou vylouženy, když snadno pouštějí i na hlavě chlup. Trvá to 12 až 14 dní. Po loužení se kůže v kleštích propírají ve vodě, ze které vznikne tak omykací břečka. V té kůže zůstávají až do ukončení luhárenských prací. Odchlupuje se důkladně ručně, 1 dělník za hodinu udělá 12 až 15 kusů. Kůže se nahází do omykací břečky a pak se holiny tlukou. Mají přitom jen tolik omykací břečky, aby byly přikryty. Následuje první facona přes hřbet a boky po délce, přes hlavu napříč. Kůže se hodí do čisté vody, odpadne, zmatní a následuje druhá facona od líce. Následují dvě až tři facony od rubu. Následuje moření v otrubách. Na 1000 kozlečin se připraví 8 až 10 kg otrub s 0,5 kg kvásku a asi 0,15 kg soli. Po zkvašení, které trvá asi 6 hodin se lázeň ohřeje na 30stupňů a kůže se hodí do lázně s otrubami. Moření trvá 10 až 15 hodin. Vymořené kožky jsou propustné pro vzduch, vývinem plynů stoupají na povrch. Odcházející plyny je možné zápalkou zapálit. Kožemi se pohybuje, jakmile začnou stoupati. Jirchářská jícha pro glacé činění se připravuje ve formě kaše. Na 1000 kozlečin se bere 50 kg mouky, 4-5000 žloutků (asi 80 litrů), 8 až 10kg kamence a 2 kg soli. Na 100 jehněčin se používá 50 až 60 kg jíchy. Jíchu je nutno filtrovat přes plátno. Připravuje se za horka, ale bez varu kamenec a sůl, pak se další polovinou vody ochladí, přidá se mouka a nakonec žloutky. Činí se v sudech. Zvalchování jíchy trvá asi 1 až 2 hodiny, kožky se nechají přes noc v sudě, ráno se roztočí, složí se na půlky lícem dovnitř a dají sušit. Po několika hodinách se převěsí, aby byla tyčka na jiném místě kožky.

Činenie tukom (zámišové)

Činění tukem je pokládáno za nejstarší způsob činění, používaný pravděpodobně již v pravěku. Patří sem například činění mozkem, nebo rybím tukem, které známe od indiánů a eskymáků. Zdokonalené činění tukem je takzvané zámišové (vyrábí se zámiš - lidově semiš). Tyto kůže se většinou používaly na oděvy a byly velmi oblíbené pro jejich odolnost proti vodě. Podstatou tohoto činění je nahrazení vody, kterou kůže obsahuje tukem a tím oddělení kolagenových vláken od sebe. Je vhodné hlavně u jelenic, ale také kozin nebo skopovic. Na očištěnou kůži je třeba použít asi jedenapůlkrát více tuku, než sama váží. Kůže se nejprve máčí v tuku, poté se valchují, čímž se tuk tlakem vpracovává dovnitř. Po usušení se opět vloží do tuku a opět valchují. Proces se stále opakuje, až je voda v kůži zcela nahrazena tukem. Pak se asi na 8 hodin zahřejí na teplotu 30 až 40 stupňů. Tím je činění dokončeno, kůže se vyperou od přebytečného tuku a dále se buď přibarvují (u českých krojů na žluto hlinkou), nebo na slunci bělí. Oděv z takto vyčiněné kůže bylo možné vyprat, sušil se pak ve stínu v průvanu, vycpaný slámou.

Typy kvalitných usní a kožušín a ich pôvod

Kvalitní kůže se k nám dovážely především z Anglie, Belgie a Nizozemí (podešvice mastrykové). Za velmi kvalitní platily usně orientálního původu.

• Juchta - jde o velmi kvalitní pevnou a vodě odolnou kůži, původně z teletiny. Nejkvalitnější juchty se dovážely z Ruska, z okolí Novgorodu. Činily se vrbovou kůrou, pak se mazaly, valchovaly a znovu mazaly speciální směsí, obsahující olej březového dehtu. Podle této přísady je bylo možné poznat po čichu.
• Safián - koželužsky zpracovaná useň, velmi jemná, měkká, hlazená kůže, známá už v raném středověku, na líci barvená na červeno, zeleno, nebo žluto. Pravý safián se dělal z kozích kůží, později byl ale nahrazován i skopovicemi a teletinami.
• Kordován - jirchařsky činěná kůže s příměsí psího trusu, otrub, oleje a vajec. Rovněž pestře barvená. Na rozdíl od safiánu měla na líci charakteristickou kresbu (nebyl hladký). Začal se vyrábět ve španělském městě Cordoba (odtud název kordován), kde byla technologie jeho výroby tajena až do 16. století. Po jejím prozrazení se velmi rychle rozšířila po celé Evropě. K nám přišli první řemeslníci - kordovaníci z Německa, vyráběli ale pouze kordován černý, barevné kordovány se dále dovážely, především z Balkánu.

Historický trh s kožušinami

O pražském trhu s kožešinami se poprve zmiňuje Ibrahim Ibn Jakob v zápiscích ze svých cest v 10. století. Nejvíce kožešin se k nám dostávalo ze severu, prostřednictvím polských a židovských obchodníků. Šlo nejspíš hlavně o hranostaje, popelice, sobolinu, kuninu, vzácné druhy lišek, bobrovinu, rosomáky (nesyty), vydry, králičinu (od 15. století). V 18. století k nám byly z amerického kontinentu dováženy hlaně kožky kuní kanadské, tchoří virginské, indiánské a vydří virginské.

Moderná starostlivosť o srsť a pokožku

True Iconic Magic Treatment Oil 250 ml. Je luxusný prírodný olej navrhnutý na intenzívnu starostlivosť o srsť a pokožku. Hĺbkovo hydratuje, obnovuje prirodzenú pružnosť a chráni srsť pred poškodením spôsobeným česaním, fénovaním, slnkom či vetrom. Ideálne na udržanie špičkovej kondície medzi výstavami aj pri bežnej úprave.

Hlavné výhody True Iconic Magic Treatment Oil:

• Hĺbkovo hydratuje srsť aj pokožku
• Skracuje dobu fénovania a uľahčuje úpravu
• Chráni pred lámaním, strapatením a ďalším poškodením
• Pomáha obnoviť srsť po mechanickom strese (napr. rozčesávanie)
• Zvýrazňuje prirodzenú farbu a textúru srsti
• Rýchlo sa vstrebáva, nezanecháva mastný film
• 100% prírodné zloženie
• Bez alkoholu a silikónov
• Bezpečný aj pre citlivú pokožku

Použitie: Aplikujte malé množstvo oleja na suchú alebo mierne vlhkú srsť. Jemne vmasírujte prstami alebo kefou, so zameraním na končeky a poškodené miesta.

tags: #maicon #vykurovanie #tlusty